I když má jen 31 let, poker hraje více než polovinu života, odkdy na střední škole přičichl k této hře v podobě online freerollů. Postupně se přetransformoval na live okruh, kde začal v místním klubu a dopracoval to až na účast v milionovém Big One for One Drop. Dan má na svém kontě 22 turnajových titulů a celkem téměř 37 milionů dolarů v live turnajových výhrách, které ho momentálně řadí na páté místo v celosvětovém all-time money listu.

Můžeš nám na úvod říct, jak ses vlastně dostal k pokeru?

"Mou první láskou byl šach, kterému jsem se věnoval od šesti let. Hrával jsem turnaje po celé Americe a musím neskromně říct, že jsem byl velmi dobrý, dokonce jsem v jednom momentě byl devátý nejlepší v USA. No a pak jsem na střední škole poznal poker, bylo zrovna období Moneymaker boomu a skoro každý tehdy hrál online. Poker se mi v mnohém zdál mnohem jednodušší než šachy, a velmi mě motivovalo i to, že jsem viděl, k jakým penězům se dá pokerem přijít. V šachu si lze 15 nejlepších hráčů v zemi dokázalo vydělat čistě hraním, všichni ostatní to měli jen jako bokovku nebo koníček. Navíc se mi od začátku v pokeru celkem dařilo, za první rok hraní se spolužáky a kamarády jsem vyhrál 30.000$."

Když porovnáš šachy a poker, co je podle tebe komplikovanější.

"Někde jsem četl, že v šachu existuje více pozic a možností, jak je atomů v celém vesmíru. Vůbec by mě to nepřekvapilo, je to velmi komplexní hra, ve které je klíčem k úspěchu preciznost, vytrvalost a psychická odolnost. Mnoho šachových velmistrů je stavěných na dlouhé partie, během kterých nedělají chyby, ale jakmile se dostanou do horší pozice, začnou panikařit a nehrají optimálně. Poker je oproti tomu velmi shovívavý. Můžete zvolit špatný bet sizing, otevřít hru se špatnou rukou či dostat se do nějakého cooleru a i tak to může pro vás dopadnout dobře. V šachu se chyby nepromíjí a každý, kdo hraje šachy, chce vyhrát. V pokeru se naproti tomu často setkáte s hráči, kterým "je to jedno" a dělají za stolem prakticky cokoli."

Po střední škole si zamířil i na univerzitu, tam ses ale dlouho neohřál. Věděl si už tehdy, co bude tvou životní cestou?

"Rok 2009 byl prvním rokem, kdy jsem začal hrát profesionálně a dal jsem do toho všechno. Celý rok jsem byl v Evropě a hrál jsem prakticky všechno co se dalo, téměř každý druhý den. I přesto jsem nevyhrál nic velké. Dokázal jsem si ale v hlavě uložit fakt, že turnajový poker je o dlouhodobých výsledcích, a proto jsem se nevzdal a zkoušel štěstí dál."

Když říkáš o těch prohrách, nastal i bod, kdy si s tím chtěl přestat?

"V tom okamžiku jsem svůj život vsadil na jednu kartu a nechystal jsem se ustoupit. Šachy mě naučil důvěřovat si a nevzdávat se a proto jsem se rozhodl vydržet. I když na druhé straně je pravda, že jsem velmi neměl na výběr - neměl jsem žádný diplom ani žádnou praxi."

Naštěstí karta se obrátila a ty ses postupně stal pravidelným účastníkem high roller scény. Co bylo tvým životním úspěchem?

"Nikdy nezapomenu jak jsem vyhrál $100k Aussie Millions High Rolller za 1,06-milionu. Byly to pro mě obrovské peníze a také obrovský úspěch. Tehdy jsem si uvědomil, že toto je opravdu pro mě, a že v těchto kruzích chci zůstat. O pár dní později jsem hrál brutálně na EPT Monte Carlo, kde jsem vyhrál dva €5k eventy a později jsem hrál svůj první $250k event. Na tu dobu to byly neuvěřitelné stakes, které se až od roku 2012 staly "běžnými". V té době nás bylo asi 10, kteří jsme obíhaly všechny tyto turnaje. Já jsem si nenechal ujít ani jeden!"

Když se podíváme na historii tvých úspěchů, a že jich je požehnaně, najdeme tam mnoho druhých a třetích míst. Nemrzí tě to?

"Okamžitě po vypadnutí to vždy trochu bolí, například když jsem v Londýně na milionovém Tritonu vypadl třetí za 7,2-milionu liber. Přes hodiny jsem byl smutný a podrážděný, v last 4 jsem byl chipleader a věřil jsem si na výhru, ale od toho momentu mi absolutně nic nevyšlo. Čas ale vše zahojí a později přišla radost ze životní výhry. Celkově musím konstatovat, že jsem za svůj život hrál nadprůměrně dobře, takže sem tam takové prohry beru sportovně."

Byl žebříček all-time money list tím, co tě pohánělo vpřed?

"Vždycky říkám, že ať se stane, co se má stát. Podle mě jsou statistiky, které nezohledňují buy-iny hloupé. Turnaje s buy-iny v řádově stovkách tisících příliš zkreslují výsledky, bohužel nic lepšího zatím nemáme."

Podle mnohých statistik a tabulek právem patříš mezi nejlepší hráče všech dob. Kdyby se zeptáme běžného hráče na nejlepší hráče, tvé jméno se tam často neobjevuje. Cítíš se proto někdy podceňován nebo přehlížen?

"Nedělám si těžkou hlavu z toho, co si o mně lidé myslí. V mých začátcích bylo pro mě velmi důležité to, jak vypadám v očích mých vrstevníků a kamarádů, ještě ve dvaceti jsem měl psychické problémy a nízké sebevědomí. Tehdy jsem si myslel, že úspěch dosáhnu jen tím, že budu hodně vyhrávat a vydělávat spoustu peněz. Časem, jak se úspěchy dostavovaly, jsem si ale uvědomil, že můj život je stále stejný a proto se nemám proč stresovat či utápět v depresích."

Na závěr bychom ještě rádi zmínili tvou charitativní organizaci, co pro tebe znamená?

"Dlouho jsem chtěl vrátit světu mnoho z toho, co jsem dostal já, a za každou cenu jsem chtěl vymyslet něco netradičního a unikátní. A tak přišel nápad Double Up Drive, kde motivujeme lidi k pomáhání tak, že například pokud darujete 100$, najdeme někoho, kdo tuto částku dorovná nebo ji rovnou dorovnáme my sami a konečnou částku tak zdvojnásobíme. Za posledních 6 let jsme vybrali více než 16 milionů dolarů a nejvíce mě potěší zprávy, jako když mi z charity Strong Minds přišel mail, že díky nám mohlo 5.000 žen v Ugandě podstoupit důležité terapie a zdravotní úkony. No a to je jen jedna z deseti organizací, kterým pomáháme. Vidět, že to, co děláte mění svět, je ten nejkrásnější pocit."

Zdroj: CardPlayer Magazín, HendonMob.com