Gus, je veřejně známo, že ses před lety stáhl z pokerového života a vrátil ses do Dánska, kde ses věnoval své rodině. Čeho se ti během tohoto období podařilo dosáhnout?

No, nejprve jsem si od roku 2014 do roku 2019 dal pauzu a nehrál jsem na mnoha turnajích. Stále jsem však hrával spoustu cash games ve Vegas a i když jsem strávil spoustu času v Dánsku, pořád jsem hrál poker profesionálně. Měl jsem i další malé podnikatelské pokusy, které byly zaměřeny zejména na poker, ale pořád jsem byl víceméně hráč. V roce 2020 se mi narodil syn a i díky COVIDU jsem v té době moc pokeru nehrál. V posledním roce a půl jsem se začal vracet na WSOP ve Vegas a nyní jsem se připojil k týmu Winamax. Mám z toho velkou radost, mám pocit, že se dostávám zpátky do tempa, hraji nějaké turnaje, dosáhl jsem i finálový stůl na WSOP a doufám, že v tomto tempu budu pokračovat i dál.

Co se stalo, že ses vrátil k turnajovému pokeru?

V podstatě bych to připsal společnosti Winamax. Opravdu jsem poslední roky nehrál mnoho turnajů, ale měl jsem v týmu mnoho přátel a povídal jsem si s nimi v prosinci, kdy jsem byl ve Vegas. Zmínil jsem jim, že jdu hrát prosincové WPT, a oni chtěli z toho udělat krátký film. Nedařilo se mi, rychle jsem vypadl, takže by to byl velmi krátký film (smích). Debaty ale pokračovaly i přes neúspěch, a já jsem si pomyslel, že bych možná měl začít hrát více turnajů. Takže to byla taková kombinace snahy vrátit se do procesu hraní turnajů a k tomu spolupráce se společností Winamax.

Byly pro tebe začátky obtížné?

Dá se říct, že ano, protože turnajový poker se výrazně změnil. Samozřejmě, v současnosti lidé více studují, existují softwarové nástroje a počítače. Spousta lidí se mnohem zlepšila a já jsem nehrál mnoho NLH, takže by se dalo říct, že je to tak trochu jako začínat znovu. Je to náročná hra a jsou tam opravdu velmi, velmi dobří hráči, takže musím hrát dobře, abych na turnajích uspěl.

Můžeš porovnat poker z prvních let, kdy jsi začínal, s tím, jaký je v současnosti? Co považuješ za těžší?

Určitě bych řekl, že lidé mají lepší představu o tom, jaké handy mají v které situaci hrát. Hráči mají mnohem lepší přehled, než měli v roce 2003. Tehdy byli lidé prostě tight a vy jste to mohli tak trochu využít tím, že jste hráli velmi agresivně. Pokud jsou všichni u stolu tight, snadno jste mohli být díky agresivní hře ziskoví. V současnosti ale musíte mnohem lépe číst své soupeře a vědět, kdo jak hraje, takže na výhru v turnaji je dnes určitě zapotřebí více dovedností. Doufám, že se mi ale přesto podaří opět dostat na vrchol.

Je v současnosti i něco lehčího, než tomu bylo kdysi?

Popravdě, nemyslím si, že je na turnajích dnes něco snazšího. Stále musíte číst soupeře, ale také oni čtou vás. Všichni si myslí, že Gus Hansen je u stolu absolutní blázen, díky čemuž mám dobrý přehled o tom, co si o mně všichni u pokerového stolu myslí. To je asi ta jediná jednodušší část.

Změnila se v průběhu času tvá agresivní strategie?

Určitě se musíte zaměřit na změnu strategie v závislosti na tom, jak vás vnímají soupeři. Stále se snažím najít vlastní rovnováhu, protože, je to poker – existují v něm různé styly hry. Někteří hráči jsou agresivní, někteří superagresivní a někteří jsou spíš jako Daniel Negreanu, který rád udržuje malý pot. Každý máme svůj vlastní styl, nemyslím si, že bych mohl hrát jako Daniel Negreanu a nemyslím si, že by on chtěl hrát jako já.

Podívejme se na tvou minulost. Začal si hrát backgammon, celé léto si strávil zdokonalováním svých schopností a učením se strategií. Organizoval jsi turnaje na škole a postupně ses stal jedním z nejlepších hráčů. Jak na to vzpomínáš?

Když se vrátím zpět na střední školu, myslím, že to bylo před 33 lety a Dánsko bylo pravděpodobně posledních 35 let nejlepší zemí v backgammonu na světě. Je tam tolik míst, kde lze hrát, federace backgammonu, turnaje po celé zemi a různé týmové turnaje. Během celého roku se zde konají týdenní turnaje a týmové turnaje, je zde opravdu mnoho možností, což vytváří skvělé prostředí pro učení. Bylo to pro mě jednoduché, protože to byla moje vášeň. Byl jsem na střední škole a samozřejmě nechcete dělat domácí úkoly – jsou zábavnější věci a jednou z nich bylo hraní backgammonu. Po skončení střední školy si někteří lidé běžně dávají rok volna, aby mohli cestovat, a já jsem cestoval s backgammonem.

Proč jsi přestal hrát backgammon a začal s pokerem?

V podstatě je backgammon osobnější. Zejména pokud hrajeme spolu, řekněme ty a já, a pokud každou jednu hru se mnou prohraješ, v určitém okamžiku to už nebude pro tebe taková zábava. Zatímco u pokeru je u stolu někdy osm hráčů, někdy prohraješ a někdy vyhraješ, ale přesně nevíš, jak se daří ostatním u stolu. Možná víš, že Gus víc vyhrává než prohrává, ale není to tak osobní, jako když sedíš naproti jen jednomu hráči při backgammonu. Navíc, pokerová komunita je mnohem větší. Je zde mnoho turnajů a více hráčů, což vytváří mnohem více příležitostí. Ještě pořád hraji backgammon, ale jen rekreačně.

Jak si vzpomínáš na své pokerové začátky a časy největší slávy? Zahrál by sis ještě v Bobby's Room se starými přáteli? Které hvězdy z té éry jsou dodnes tvými přáteli?

V té době jsem hrával i s filmovými hvězdami, ale byla to spíše výjimka, možná jednou za měsíc. V té době vznikl film Rounders s Mattem Damonem, který přišel do Vegas a hrál Main Event, takže jsem měl možnost hrát s ním i s ostatními herci z toho filmu. Někteří z nich jsou stále mými přáteli, například Daniel Negreanu nebo Phil Ivey. Poker byl a stále je pro mě životní cestou, je to vzrušující hra, protože pokaždé je zde nová hra, nový soupeř a nová událost. Jsem šťastný, že jsem v této hře našel svoji cestu.

Máš kromě pokeru a backgammonu ještě nějaké další koníčky?

Rád soutěžím. Jsem velký sportovní fanoušek, takže jsem během svého mládí a pokerové kariéry hrával všechny druhy raketových sportů. V současnosti se věnuji nové věci - nevím, jak je to na Slovensku rozšířené, ale včera jsem tu hrál padel a dnes si ho pravděpodobně zahraju také. Je to moje velká vášeň. Myslím si, že mnoho dobrých hráčů pokeru má za sebou nějakou formu soutěžního sportu. Patrick Antonius byl dobrý tenista a David Benyamine byl také dobrý tenista. I já jsem byl slušným tenistem. Je mnoho lidí, včetně špičkových fotbalistů, kteří jsou dobrými hráči pokeru. Myslím si, že soutěživá povaha v pokeru určitě pomáhá.

Jsi známý svým agresivním stylem hry a častým bluffováním. Byl jsi talentovaný live hráč, ale ne až tak úspěšný v online pokeru. Co si myslíš, proč tomu tak bylo?

To je dobrá otázka. V podstatě jde o tu samou hru, ale rychlost je úplně jiná. Když sedíte před lidmi, máte dealera, který míchá karty a rozdává je, hra má určité tempo. Naproti tomu online je více okamžitý, můžete zde najednou hrát na dvou, čtyřech nebo více stolech. Myslím si, že jsem nikdy nenašel rytmus hraní online. Není žádným tajemstvím, že na online jsem měl hrozné výsledky, zatímco živě jsem měl dobré výsledky. Samozřejmě, to, že sedíte před lidmi, vám umožňuje dívat se na ně a vidět jejich reakce a tváře – zda ​​jsou v pohodě nebo ne. To nemůžete vidět, když hrajete před obrazovkou v Kodani, proti někomu například na Slovensku. I když jsou základní pravidla a věci stejná, jsou zde dvě proměnné: rychlost a rozpoznávání tváří a emocí. Jednoduše jsem nikdy nerozluštil kód online pokeru.

Která část tvého života je pro tebe nejdůležitější?

Samozřejmě, během mé kariéry jsem hodně cestoval s přáteli a tak trochu jsem šel vlastní cestou. Teď mám syna, takže můj život dostal úplně jinou cestu. Po začátku mé spolupráce s Winamaxem lze však skloubit obojí. Soustředím se hlavně na svého syna v Dánsku a na život s rodinou a přáteli tam, ale hazardní hry a soutěžení budou vždy mojí součástí. Takže teď mám dvě životní cesty, které jsou velmi odlišné, ale obě jsou opravdu skvělé. Mám prostě velké štěstí, že jsem mohl udělat kariéru v pokeru a že mám skvělou rodinu.