Není to tak dávno, co si na ME WPT Prime Bratislava skončil na třetím míste za 53.000€. Jak teď vnímáš tento úspěch?
Tak samozřejmě, že vždy když člověk skončí nějak v popředí turnaje, tak má hlavně hodně štěstí. Jsem si vědom toho, že tomu tak bylo i v mém případě. Jsem za to rád, ale nevnímám to jako nějaký velký úspěch. Letos bylo mým cílem hrát živě buy-iny mezi 1.000 a 3.000, pár 5.000 a když bude dobrý festival nějaké menší. Průměrný buy-in bude mezi 1.500 a 2.000, takže když se na to člověk takhle podívá, je to v podstatě jen nějakých 25-30 buy-inů.
V jaké fázi se momentálně nacházíš, co se pokeru týče? Vím, že v minulosti jsi byl spíše cash game hráč, nyní jsi dosáhl takového turnajového úspěchu.
Za profesionálního hráče jsem se považoval někde mezi lety 2008 až začátkem roku 2014. Pak jsem dlouhou dobu hrál velmi málo. Takže v této formě a nastavení se za profesionálního hráče nepovažuji, jsem takový semi-fulltime hráč. Pokeru nevěnuji více než 120-150 hodin měsíčně. V časech, kdy jsem hrával profesionálně, to bylo minimálně těch 250 hodin za měsíc. To je obrovský rozdíl, ta intenzita tam prostě není. Není to tak, že bych přemýšlel nad pokerem i když se sprchuji, což je podle mě doslova podmínkou (smích). Když mám náladu zahrát si poker, tak ty 2-3 sessions online si týdně odehraju, a když je nějaký dobrý festival tak si jdu zahrát. Minulý rok mě začaly jen shodou okolností bavit turnaje, když jsem je poprvé v životě začal hrát trochu zodpovědněji.
Měli jsme v Komárně na návštěvě kamaráda a byl tu náhodou nějaký turnaj. Měli jsme párty a šli jsme se tam jen podívat, protože jsem tam nikdy předtím nebyl. A fakt úplnou náhodou to byl 500 eurový turnaj, což tam mají možná jednou – dvakrát za rok. Hrálo se to jako sit and go, 15-20 lidí. Byla myslím 3 placená místa a s kamošem jsme to splitli v heads-upu. Turnaje jsem předtím nehrál možná osm let a nikdy jsem je nebral příliš vážně. Tehdy se mi to zalíbilo, měl jsem z toho pozitivní emoci. Začal jsem do toho kasina trochu chodit, líbilo se mi tam, byli tam milí lidé. Ta hra mě zaujala těmi jinými vlastnostmi jako má cash game, ICM a tlak na hráče je více než příliš hluboká teorie. Potom jsem si řekl, že se v tom začnu zlepšovat i online. Poprvé jsem si online zahrál loni někdy v léte 5 až 20 dolarové turnaje. Věděl jsem, že nebudu mít na to vyhrát větší turnaje. Jak jsem pak začal studovat, začal jsem hrát trochu vyšší turnaje, ale i v dnešní době mám ten průměr buy-inů online možná 50 dolarů. Nejsem žádný high stakes crusher. Pokerem se bavím a nevyvíjím na sebe žádný tlak.
Hraješ teď výhradně turnaje?
Ano, cash game jsem tak vážně nehrál možná nějakých 10 let. Byly mezitím chvíli nějaké aplikace, kde jsem hrával, ale to bylo jen pár měsíců. Takže od nějakého profesionála mám opravdu daleko, pokud se někomu nezdá, že hraji dobře, tak to nemusí být zdání.
Vrátila bych se zpět ještě ke tvému finálovému stolu na WPT Prime, kde si zaujal všechny svým „maskováním“. S tím byla spojena kritika od některých lidí, jak to vnímáš?
Rád nosím brýle. Myslím si, že to je docela velký body tell, ten stare down. Málo lidí na této úrovni do buy-inů 1000-2000 to má dobře natrénované. Je poměrně obtížné se stále stejně intenzivně dívat na protihráče. Takže ano, nosím kvůli tomu brýle. Ale nenosím ten šátek vysloveně z tohoto důvodu. Jedna věc je, že mám hodně špatnou imunitu a minulý rok jsem byl z té klimatizace skoro vždy po hraní 5-6 dnů asi týden a půl nemocný. Druhá věc je, že mi to zajišťuje osobní teplo, takový klid. Můžu se více ponořit do takové své zóny, kde si ti lidé moc nedovolí ke mně mluvit. Protože já během toho hraní nechci být moc v konverzaci. Není to o těch tells, ale spíše abych dal lidem náznak, že nechte mě, nemluvte se mnou. A to, co si o tom myslí ostatní lidé, to je mi jedno. Pokud je to v rámci pravidel, tak to budu dělat. Dává mě to do takové komfortní zóny, ve které chci být. A pokud to dovoleno nebude, tak to nebudu mít. Kdyby byly zakázány brýle, to by byl pro mě problém a musel bych to řešit nějakým tréninkem. Ale šátek ne. Mluvil jsem s hráči a nikomu z mých protihráčů to nevadilo. Možná na minulých turnajích jednou nebo dvakrát se proti tomu někdo vyjádřil, ale jinak vůbec. Vícekrát jsme si povídali o takových hráčích jako je například Kabrhel, kteří například na mě působí mnohem hůř. Když bylo toto téma, tak se lidé vždy jednohlasně shodli, že by tito lidé měli být nějak ve svém chování omezení, a že je to za hranou. Nemyslím si, že nějaké brýle nebo šátek někomu vadí. Jsou tam takové věci jako například nějaké typy angleshootingu, které lidé používají. A to považuji za mnohem aktuálnější, co by se mělo řešit. K hráčům se chovám přátelsky, o přestávce si s nimi v klidu popovídám.
Není to jednoduché hrát dlouhé hodiny, dny, a udržet si během té doby koncentraci na nějaké úrovni. Máš nějaký způsob, jak se na turnaje připravuješ a jak se udržuješ v psychické a fyzické kondici?
Pokud jde o tohle, mám skvělou rutinu. Živý poker beru jako formu meditace. Při živém pokeru dochází k tomu, že je člověk bombardován různými podněty z okolí, zejména emocemi ostatních hráčů. A je pod určitým tlakem. Je to trochu jako ve skutečném životě. Když se setkáváš s lidmi je asi dobré být všeobecně připraven. Nezačít se tiltovat, nemít emoční odezvu na spoustu vzruchů z okolí je podle mě dost výzva. Je málo věcí, kde si něco takového dokážeš trénovat. Je jen velmi málo věcí, kde se dá něco takového trénovat. Když někdo na mě začne agresivním způsobem mluvit, tak zůstat v té své zóně a dát emoce na bok, je pro mě asi ta největší výzva. Líbí se mi v těch situacích bojovat sám se sebou.
Vždy když jdu hrát trochu si zacvičím, ale tak abych se neunavil, cvičím s gumou.Vždy se dobře cítím i fyzicky když jdu hrát. A psychicky, také si vždy dělám jemná dechová cvičení. I když jsem na stole a je tam nějaká těžká situace, tak někdy vstanu a udělám si malé cvičení nebo jdu na záchod a vezmu si gumu, tu mám vždycky s sebou a jdu cvičit. Snažím se soustředit na svůj dech. Práce s dechem mě docela zajímá. Před pár lety jsem se také zajímal o otužování prostřednictvím metody Wim Hof a je mi to sympatické. I tam se spousta věcí řeší prostřednictvím dechu a člověk se cítí mnohem lépe, když dýchá. Takže s tím pracuji. Proto se ani na těch stolech nenudím. Pracuji s tím dechem a píšu si spoustu poznámek na každého hráče a mám databázi, kterou si aktualizuji. Takže i když v těch handách nejsem, přemýšlím nad range jaké by mohli ti hráči mít a jakmile tam něco vidím hned si to zapíšu. Vždy jsem tam se zájmem.
Máš vysokou školu?
Kvůli pokeru jsem opustil vysokou školu. Studoval jsem matematiku. Jsem matematik a vždy mě tyto věci bavili, matematické olympiády a tak.
Z toho jakým způsobem mluvíš se mi zdá, že docela dost čteš.
Rád bych četl víc, ale nemám k tomu moc vztah. Ale když už tak přes podcasty, mám rád různé, i více duchovnější podcasty, třeba i pokerové podcasty o nejlepších hráčích, jaká je jejich rutina. A taky o dlouhověkosti, že nemají teď ten vrchol, ale plánují si ty 3, 5, 10 let, aby byli schopni sedět u těch stolů a pořád je to bavilo. Já například vůbec nejím, když sedím u pokerových stolů. To jsem se dozvěděl z podcastu, který pořádal Bencb. Měl tam odborníka na výživu a ten říkal, že pro koncentraci je dobré dát si jednu kávu a pak už jen zelený čaj. Zelené čaje mají nějakou látku, která vás také uklidňuje, a pak nemáte ten overhype jako z kofeinu. To mi pomáhá dobře se soustředit a nebýt unavený. Nepovažuji se sice za profesionála, ale ta hra mě zajímá dost. Budu asi v nějaké formě hrávat i o nějakých 10-20 let nebo dokud nezemřu.
Zajímá mě ochrana nějaké aktuální vášně a chuti studovat a hrát. Ta chuť odchází a přichází a je podle mě velmi důležité znát sám sebe. Myslím, že to strašně záleží na jednotlivci. Každý by měl znát, co mu dělá dobře, aby se obecně snažil v životě a naopak. Každý zažívá burnouty jindy. Někomu vadí, když hodně hraje, naopak někomu ne. Mně nedělá dobře, když jsem na downswingu, ale i když mám nějaký velký upswing. Tehdy se snažím sám sebe sundat trochu mentálně dolů, trochu si podkopat to sebevědomí. Neboť ze zkušenosti už vím, že mé podvědomí bude nějaké línější. V zásadě se snažím vždy dostat do nějakého zdravého středu, abych měl chuť dělat. Může se to týkat i jiných věcí v životě. Například když se v partnerském životě cítíš příliš happy, je také na místě dát si to z dlouhodobého hlediska, dát si to do nějaké vize, jestli tomu tak opravdu je, nebo bys měla být trochu opatrnější, abys nebyla zklamaná. Myslím si, že pro člověka jsou ty extrémní emoce z dlouhodobého hlediska nebezpečné, když je člověk dlouho extrémně na nějakém konci přijde nějaký crash. Alespoň podle mých zkušeností. Je to asi také ovlivněno věkem. Když jsem byl mladší, dokázal jsem být vytrvalejší, ten testosteron tam byl v drtivé většině.
Děláš i trenéra?
Netrénuju. Ani si nedovedu představit, že bych teď trénoval. Nepovažuji se za profesionála, nevěnuji se tomu dostatečně moc... Ale jsou lepší hráči, kteří mají více zkušeností. Za posledních 10 let jsem toho moc nedokázal. A celkově má trenérství smysl, když to člověka buď opravdu baví, nebo si tím chce vydělat peníze, což pro mě ani jedno moc není.
Jaké jsou tvé další pokerové plány a cíle?
Chci si hlavně udržet nadšení pro poker, které mám teď. To mi v posledních letech do jisté míry chybělo. Mám pocit, že mě to baví víc než dřív. Zároveň na sobě cítím, že jakmile překročím 40 hodin týdně, které věnuji pokeru, celkově začínám mít pocit, že je toho na mě moc. Samozřejmě jsou tu ty výjimky, festivaly, ale potom zhruba 3-4 dny s pokerem nic nedělám. Chci dál trénovat a pomalu se zlepšovat, abych překonával buy-iny kolem 100 online a pak naživo letos hlavně mezi 1.000 a 3.000 někdy 5.000. Někdy i menší, když jsou tady. Moje další cíle jsou Monte Carlo a pak Montreal. Doufám, že budu mít dobré zkušenosti a užiju si to. Cíle typu, chci takové a takové finance a tolik a tolik hodin tomu věnovat, to už je pro mě pasé. Poker není věc, která by mě životně bavila. Chybí mi variabilita, rychlost je pomalá... Není to věc, kterou bych absolutně miloval a chtěl se jí věnovat jako nějakým high stakes... Takže to asi zůstane u toho, že budu takový semipro a když najdu limit, který neporazím, tak nepůjdu výš......
Když poker nemiluješ, co je tedy to, co miluješ?
Poker jsem v nějakých obdobích miloval a žil jsem jím. No víc mě baví hrát například Star Craft 2, občas šachy online. A kromě toho momenty v rodinném chillu, příroda, procházky se psem....
Máš raději kočky nebo psy?
Před dvěma lety ani jedno, ale teď už obojí. Nyní máme dvě kočky a jednoho psa. Asi mám radši kočky, jsem pak méně od slin (smích).
Náš rozhovor s Jozefem pokračoval po jeho úspěchu v Main Eventu EPT Monte Carlo, kde se mu podařilo probojovat až na finálový stůl. Už brzy se tak můžete těšit na jeho pocity z 5-tisícového turnaje, historky s bulharským kamarádem nebo emoce, které v něm zanechala hra s Adrianem Mateosem....