Během kariéry v Burroughs si Doyle rychle uvědomil, že dělat prodejce něčeho, co nikdo nechce, není cesta. Začal stále častěji a cíleně vyhledávat pokerové partičky, a tato cesta ho přivedla až do Exchange Avenue – jedné z nejdrsnějších a nejhorších ulic celé Ameriky. Na každém kroku zde byly salony a herny plné zlodějů, dealerů, podvodníků, pofidérních stvoření a prostitutek. „V průběhu prvního roku jsem tomu úplně propadl, prakticky jsem neviděl sluneční světlo. Přes den jsem spal a celé noci jsem jen hrál. Přestal jsem sledovat i basketbal, jediné, co mě zajímalo byl poker. No a ještě ženy.“
V této oblasti Doyle přišel do styku s mnoha nechvalně známými jmény amerického podsvětí. „Pamatuji si Elmera Sharpa, malého zavalitého chlapíka, který měl domácího mazlíčka medvěda. Toho měl ve svém privátním klubu, ve kterém, když se málo hrálo nebo neplatilo, tak s ním rychle rozproudil „zábavu“!
„Právě tady jsem zažil svou nejdelší session v život, která trvala 5 dní a 5 nocí bez spánku. Přestávky jsem měl jen na záchod nebo na jídlo a na rozdíl od ostatních, jsem se nepovzbuzoval drogami, ale jen kávou. Obrovským množstvím kávy. Jedním z mých soupeřů byl Virgil, který si narozdíl ode mě pomáhal drogami a alkoholem. Do toho kouřil jednu cigaretu za druhou. Virgila jsem znal roky a dlouho jsem ho varoval, že tento mix ho jednou zabije.“
Tincy Eggleston - známá persóna Fort Worth
„Během jedné lowball partie jsme se spolu dostali do showdownu, kde jsem dorovnával jeho all-in s A2457. Odpověděl mi, že nemá pětku, otočil A2347 a porazil mě. Vítězoslavně se napil whiskey, natáhl se po pot a v tom se mrtvý svalil na stůl. Tady jsem poprvé zjistil, jak chladnokrevní dokáží pokroví hráči až být – poté, co záchranáři odvezli Virgilovo tělo, se ve hře pokračovalo jako kdyby nic. A hrálo se dalších 24 hodin.“
Pokeroví hráči byli v té době nevyzpytatelní a doslova každou minutu se mohla i napohled normální situace svrhnout na souboj nebo přestřelku. Tehdejší situaci ideálně popisuje citát „Otázka není jestli se to stane, ale kdy se to stane“. Doyle si byl vědom s jakými hráči sedává u stolu a že zde se problémy neřeší venku pěstmi 1 na 1. Skoro každý byl pod vlivem alkoholu a drog, což spolu se zbraněmi a noži v jejich kapsách bylo smrtelnou kombinací.
Příběh známého gamblera Herberta Noble skončil bombou v jeho autě v roce 1951
„Viděl jsem spoustu lidí umřít, ale nejhorší vzpomínku mám z jednoho večera, kde jsme v klubu hráli nelegální CG 2$/4$ five card draw a ace-to-five lowball. Kolem půlnoci dovnitř nakráčel rozrušený muž, přistoupil k muži, který seděl u vedlejšího stolu asi dva metry ode mě, přiložil mu pistoli k hlavě a stiskl spoušť. Potom se otočil a beze slova odešel. Tehdy začala panika, všichni se rozjeli a prchali pryč. Ne kvůli střelci, ale kvůli policii. Pamatuji, jak jsem se při útěku brodil přes řeku a voda byla hrozně ledová.“
„Během mého pobytu na Exchange Avenue jsem se znal a potkával asi s 35-40 stejně starými kamarády. Ale jejich počet rychle klesal – ne kvůli tomu, že by přestali hrát poker. Buď skončili v base, uprchli nebo je zabili. Na něco takového se těžko zvyká a tak jsem si řekl, že by to chtělo změnu....“
Zdroj: VIP-grinders, autobiografie Kmotr Pokeru, Wikipedia, library.uta.edu