Nedá mi začít jinak než velkou gratulací! Je to velký úspěch, tvoje životní trefa, a si první Slovák, kterému se podařilo vyhrát Main Event SSOP. Mluvíme spolu den po, jak se cítíš?
„Po cestě určitě unaveně, protože já nejsem z těch nočních ptáků, že umí přes den dospávat. Já zda přijdu o třetí nebo o páté o té půl osmé už nespím. Přišel jsem o té třetí a o půl osmé jsem byl vzhůru. Ono to pak chybí přece jen, když se to nakumuluje dva tři dny. Ještě ta cesta pak ve vlaku tak nezáživná. No a co se týká toho turnaje a úspěchu, život mi to nezmění sice, ale samozřejmě jsem vděčný. Zuzka (pozn. red.: Zuz Mik) mi říkala, že jsem jediný Slovák co to vyhrál, to jsem ani nevěděl. Ona z toho měla větší radost než já (smích).“
Jak jsi trávil čas ve vlaku? Do Košic je to dlouhá cesta.
„Už to není tak strašné, čtyři a půl hodiny. Čtu hodně historické časopisy, tak jsem si koupil Historickou revue. Takže to a luštil jsem křížovky. Musel jsem jednu za druhou už pak protože už mě bralo všelijak, a já neumím spát vsedě, tak lepší mi bylo když jsem se tam tak trošku bavil.“
Vraťme se k festivalu. Hrál jsi i nějaký jiný event kromě Main Eventu?
„Ne, přijel jsem vlakem v sobotu. Já to mám tak akorát fajn sladěné, v sedm hodin mi jde z Košic IC, přijíždí do Bratislavy 11:35, těch 15 minut pěšky do Crowne Plaza je akorát na takové rozhýbání se po tom sezení. Ubytuji se a o půl jedné už hraji.“
To už máš takovou rutinu.
„Ano, tak to provozuji. Tím pádem nestíhám hrát něco jiného.“
Postoupil jsi na jeden náboj?
„Ne, měl jsem tři. Ten o dvanácté byl na dva náboje a postoupil jsem z večerního.“
Jaká byla potom tvoje cesta turnajem, cítil ses komfortně? Měl jsi štěstí na dobré seatingy?
„Ty první dva náboje byly tak všelijaké, už jsem byl takový z toho na nic. Ale šel jsem do toho večerního a tam jsem se pak chytal dobře. Udělal jsem docela slušný stack si myslím, v tom prvním dni. V tom druhém jsem udělal přes milion. A pak jsem měl na stole Riše (pozn. red.: Richard Miklošovič), my se známe z turnajů, jsme kamarádi. On měl také kolem milionu. Přišel k nám na stůl pak takový Ukrajinec nebo Rus, který vesele popíjel. A už nakradl ty chipy, zřejmě potřáfal. Tak jsme si řekli, že někdo ho vezme, uvidíme že kdo. Říkám, že mezitím může některého z nás (smích). Na to otevřel, Rišo ho docalloval a já měl na ruce esa. Tak jsem mu to re-raisol, ten Ukrajinec překvapivě zahodil a Ríše s eso koněm nic lepšího nenapadlo, tak to pushol. Potom mi říkal, že si myslel, že mám takový střední pár. S esy jsem to callnul, tak jsem ho vzal, a pak jsem měl takové tři miliony a už to šlo v pohodě. Já už když mám chipy a ty blindy jsou vyšší tak to je pro mě dobrá situace, už to umím tlačit.“
Když jsi vstupoval do finálového dne, cítil ses pod tlakem pay jumpů?
„Ne ne, co se týká peněz, já to vůbec neřeším. Jsou to chipy pro mě, které potřebuji rozmnožovat. Možná i z toho titulu, že dost hraji vyšší cash game a asi jsem si na to zvykl. I když teď hraji více turnaje, nyní je jich mnoho zajímavých i v Bancu v Bratislavě i v Košicích. A těch cashovek je méně, už je asi méně peněz v oběhu. Ti co chodili hrávat, tak je už asi ti reguláři vysbírali a už se jim nechce hrát a předávat peníze.“
Před finálovým dnem jsi už věděl proti komu budeš hrát, zvykneš si studovat hráče? Měl jsi před někým respekt?
„Neřeším to nějak extrémně. Věděl jsem zhruba, kdo tam je. Viděl jsem tam jméno Nano, ale já jsem si myslel, že to je jeho bratr. Ale tenhle je slabší, a ten bratr nepostoupil, ten je bomba hráč. No a tenhle, furt jsem viděl, že vypadával a chodil s lístkem a určitě se alespoň 6krát koupil. No a myslel jsem si, že bude dobrý, když jsou bratři. Asi byl dobrý, když se tak daleko dostal, ale podle hry nebyl nic extra. V důsledku toho finálového stolu jsem měl habaděj chipů, v osmičce jsem měl nějakých deset milionů a druhý měl nějakých šest. Tak jsem je tam tlačil, vycházelo mi to, zahazovali mi, zvětšoval jsem stack. A samozřejmě ten Nanos, ten jeho bratr, koukal na ten stream. A pak jim Řekům asi vyčistil žaludky, že takhle to nejde, že je rozeberu. Sami od sebe by to nezměnili, on jim tam i křičel, dirigoval je během hry. Tak začali hrát jinak potom a já jsem musel přeladit. To mi pak i kamarádi řekli, že mě pak re-raisovali s takovými kartami co mi předtím zahazovali.“
Do heads-upu si šel právě se zmíněným Nanosem. Začínal si jako underdog, ale všechno se asi otočilo po té hře se sedmičkami proti flush draw.
„Hele předtím byl poměr tak 1:3, já měl deset milionů on měl kolem třiceti. Takže jemu se to docela dobře hrálo, i když jsem ho trošku tlačil. Ale až tak mi karta nešla. A už jsem si pak řekl, že musím udělat double, protože jinak budu ztrácet a odejdu. Tak jsem to tam pushol a nebyl to žádný nuts, vždyť tam bylo eso queena. Jasné, že to callnul, měl to callnout s tím flush draw a chválabohu to nevyšlo. Pak už to byla jiná hra, zatáhl se a už to nehrál tak odvážně, už to hrál tak po svém, slabší.“
Jak jsi ty na tom s heads-upy? Věříš si v nich?
„V Košicích už vědí, že já když jsem třeba v posledních pěti, tak ani nenavrhují deal, protože vědí, že to neprojde. Já si v heads-upech obecně věřím. I nyní mi navrhoval, že si to rozdělíme. Ale co mě to mělo zajímat, když jsme měli poměr 1:3. Tak říkám, že dobře, můžeme se rozdělit na polovičku a hotovo. Tak samozřejmě, že to odmítl (smích). Já se nikdy nedělím ani nedovolím zaplatit bublinu, vždyť bublina je na to aby se na tom vydělávalo. I první den jsem měl na bublině nějakých 400k a končil jsem přes 700k“
Jaké jsou tvé další pokerové plány?
"Kamarád mi volá, abych teď jel na Rozvadov pro milion. Tak uvidím, jestli mě přemluví, mně se do toho nechce. Je svátek Všech svatých a ségry chtějí, abychom šli na hroby. Uvidím, jestli to zvládnu, asi půjdu. A za týden je zde zase těch polských tři sta tisíc."
Ještě bych se podívala do tvé minulosti, hraješ už mnoho let. Jak jsi se dostal k profesionálnímu pokeru?
"Vždycky jsem byl karetní hráč, po otci. Můj táta byl velký mariášista. Takže jsem se od něj naučil mariáš, hrál jsem ho na vysoké škole, na vojně, tady s kamarády. Mariáš je skvělá hra, o které se dá přemýšlet. A poker, když začínal v Košicích, to ještě nebylo ani Banco. S Marekem Krupárem z Banca jsme se potkávali v jiných klubech, když byl ještě hráčem. Hrál šestikartový poker, který se tady v Košicích za socialismu hrál o velké peníze, a lidé při něm prohrávali auta. Samozřejmě lidé jiného postavení. Ten jsem nikdy nehrál. Ale pak měl jeden můj kamarád restauraci a měl tam salonek, to byl takový pokerový nadšenec. Tak jsme jednou s kamarádem popíjeli a koukáme, co to sakra je, a zjistili jsme, že hrají poker. V té době jsem o pokeru neměl ani ponětí. Trochu jsme to studovali a pak začaly vznikat pokerové kluby a v kasinu se otevíraly turnaje. Až když Mark udělal první Monte Carlo, pak se z toho stalo Banco. Pak jsme se také vydali do Bratislavy. Četli jsme nějaké knížky, povídali si o tom a pak se to tak rozrostlo."
Baví tě poker i po tolika letech?
"Pro mě je poker určitě zábava, ale jde o peníze. Ale není to o penězích v tom smyslu, že bych si tam sedl a vyseděl pár tisíc a odešel a neprohrál. Když je dobrá cash game, můžu v ní být až do rána, a dokonce i do dalšího rána. Ale musí být opravdu dobré karty. Potřebuji i ten kontakt. Nesnáším, když sedím s lidmi, kteří za prvé s nikým nemluví a zabíjejí čas čtením nějakých bludů na internetu, a za druhé nic nehrají. Jen koukají do karet, nedívají se na hráče ani na nic jiného. To mě vůbec nebaví. I když jsem byl vždycky sportovec, tak tam jsem soutěživý."
Jaké sporty jsi dělal?
"Víceméně všechno od fotbalu, volejbalu, squashe. I teď sportuji. Nikdy jsem nedělal vrcholový sport, ale dělal jsem ho na té vyšší střední úrovni. Tím pádem nejsem nějaká troska z vrcholového tréninku. Ale kdybych chtěl, tak si kdykoli zaběhnu půlmaraton, uplavu 2000 metrů. Na maraton bych musel trénovat, protože jsem hodně soutěživý a tam bych ztroskotal, a to už nechci. Myslím, že i teď bych zvládl půlmaraton tak za 1:40, už jsem ho zvládl za 1:35. To je ale hodně. Běhám tak i pro sebe. Pořád dělám všechny sporty, třikrát týdně squash, v létě plavu, v zimě lyžuju a tak. Takové ty sezónní sporty.
Mariáne, děkujeme za rozhovor a držíme palce k dalším úspěchům!