V sérii našich exkluzivních rozhovorů dnes budeme pokračovat, a to rovnou ve velkém stylu – dalším hostem našeho německého spadecastu se totiž stal čerstvý evropský šampion Max Neugebauer. Bývalý basketbalový reprezentant vám v hodinovém rozhovoru prozradí o svém životě, pokerových začátcích i o tom, co je podle něj v životě nejdůležitější. Pokud víte německy, přikládáme celý rozhovor, pokud ne, doporučujeme vyzkoušet automatické titulky nebo si přečíst dále to nejdůležitější z rozhovoru.

Poker pravděpodobně nebyl vaší první volbou. Jak jste se k němu dostal? Víme, že jste byl profesionální sportovec.

"Pocházím z basketbalové rodiny. Můj dědeček hrál za národní tým, táta hrál v národním týmu a pak přišla řada na mě. Ale bohužel děda i táta měli zranění, přetrhli si křížový vaz. A mně se to stalo dokonce dvakrát. Je v tom velký genetický faktor. Každopádně poprvé jsem hrál v národní lize, když mi bylo 16 let. Bylo to skvělé, hodně a tvrdě jsem trénoval, moc mě to bavilo. Pak jsem se ale zranil, po tréninku mě vždycky něco bolelo, profesionální sport mě začal vyčerpávat a přestal mě bavit."

Jak jste se dostal od míče ke kartám?

"Byla to dlouhá cesta, začalo to hrou Magic: The Gathering, tehdy mi bylo asi dvanáct let. Pokud vím, v minulosti ji hrálo hodně hráčů pokeru. Tam jsem se seznámil se svým velmi dobrým kamarádem Bennym. Magic je často považován za hru pro děti, ale hraje ho spousta lidí kolem dvaceti a třiceti let a Benny v něm byl velký talent už v patnácti. A pak ho někdo z Magicu seznámil s pokerem a řekl mu, že je to také velmi strategická hra a že by v ní mohl vydělávat peníze. Když jsem pak skončil s basketbalem, Benny mi řekl, že rozhodně musím začít hrát poker, že mě to bude moc bavit. Vysvětlil mi některá pravidla a já začal hrát."

Kolik ti tehdy bylo let?

"Myslím, že mi bylo asi 18-19 let."

Jak to potom pokračovalo?

"Začal jsem potom hrát docela dost, hlavně online. Snažil jsem se zlepšovat, ale nevěděl jsem jak, takže to bylo tak, že jsem vyhrál turnaj, ale pak jsem ho zase prohrál, protože jsem si moc věřil a hrál na vysokých limitech. Mezitím jsem začal studovat fyzioterapii, takže jsem byl rozpolcený mezi pokerem a studiem. Vypadl jsem z některých zkoušek a musel opakovat ročník a pak přišel Covid. A tím, že jsem mezitím hrál online, jsem se k pokeru opravdu dostal a začal ho brát opravdu vážně. Později mě začal trénovat Manuel Fritz, který měl v té době malou stáj hráčů. No a co se týče fyzioterapie, tak jsem si pak udělal zkoušky, ale rozhodl jsem se soustředit na poker. Mezitím jsem dokonce hlídal děti a peníze, které jsem si takto vydělal, jsem vkládal do bankrollu."

Z chůvy se tak stal pokerový milionář, krásný příběh! Nyní přejděme k WSOPE, v rozhovoru na konci jsi řekl, že jsi vlastně nechtěl přijet, protože tě bolela záda.

"Přesně tak. Bolela mě záda, protože jsem pomáhal dědečkovi s velmi těžkou skříní. Neměl jsem ani moc motivaci, říkal jsem si, že zůstanu doma s přítelkyní, které se při hraní málo věnuji. Pak jsem ale potkal tetu a ta mi povídala o manifestování (pozn. red. přivolání úspěchu tím, že si ho představím a vědomě na něj myslím). Ptala se mě, jestli tomu věřím a tak. Zní to šíleně, já vím. Ale já si to představoval, doslova jsem cítil náramek na ruce. A tak jsem nakonec šel."

Takže to očividně fungovalo, všichni bychom takovou tetu potřebovali.

"Jo (smích)."

Co se týče jednotlivých dnů turnaje, z prvního dne jsi postoupil se stackem 113 000, z druhého dne jsi postoupil s přibližně milionem. Byla nějaká významná handa, kterou si pamatuješ?

„Druhý den jsem měl v jedné z posledních hand esa, měl jsem už dost velký stack přibližně 500.000. Byl tam raise, 3bet, 4bet a call, takže to byl obrovský pot asi za 110bb. Soupeř měl jacky a flop přišel king king jack. Tak si říkám, že to manifestování bylo na nic. A najednou přišlo eso. Úplně jsem vyskočil, za mnou stál Roman Hrabec, který se přišel myslím rozloučit a začali jsme se spolu radovat. Najednou jsem měl asi 200bb a z třetího dne jsem pak postoupil se čtyřmi miliony, chipleader měl šest.“

Jak ses cítil před finálovým stolem? Studoval jste své soupeře, připravoval jste se s koučem?

"Snažil jsem se získat co nejvíce informací, něco jsem o jejich hře věděl už dříve. To mi jinak hodně pomohlo. Radil jsem se také s pokerovými přáteli, s koučem už tolik ne. Měl jsem také herní plán, ale žádná ze situací, na které jsem se připravoval, nakonec nenastala. Neměl jsem žádné handy, které bych mohl 4betovat nebo něco podobného. Takže jsem se musel přizpůsobit a to mi vlastně pomohlo nejvíc, změny, které jsem dělal za běhu."

Kdy sis poprvé pomyslel, že byste si mohli opravdu nasadit náramek?

„Ještě tehdy, když jsem manifestoval s tetou (smích). A pak, když jsme se dostali k závěrečným dvěma stolům a já jsem dostal lepší draw a učinil J-8 call na bublině. Tehdy jsem si začal říkat, že možná to opravdu vyhraju. Na finálovém stole jsem si pak všiml, že všichni už byli nějak unavení a pasivní, nechtěli dělat chyby. Ale já jsem měl jiné nastavení, chtěl jsem bojovat.“

Co tě napadlo jako první, když před tebou přistály všechny žetony?

"Byl jsem úplně překvapený, byl jsem opravdu šťastný, že to vyšlo. Hned jsem běžel za kamarády, byl tam Roman Hrabec s přítelkyní Monikou, byli mi velkou oporou."

Všechny určitě zajímá, jak s výhrou naložíte.

"Většinu se chystám investovat. Ale auto si chci koupit už dlouho, nechtěl jsem předtím z kasičky vytáhnout tolik peněz. Ale můj život to nezmění. Stěhovat se neplánuji, jsem spokojený, jak teď žiji se svou přítelkyní."

Jaké jsou vaše další pokerové zastávky?

"Přemýšlím o tom, že pojedu na Bahamy. Původně jsem ale uvažoval o cestě do Prahy na EPT a v lednu bych měl jet do Vegas. Uvidíme."

Je něco, co bys chtěl dodat na závěr? Je nějaká rada, kterou bys chtěl dát pokerovým hráčům?

„No, celkově jsem strašně šťastný, že jsem měl kolem sebe tolik lidí, kteří mě podporovali. Cítil jsem, že ke mně přicházela ta pozitivní energie, i když jsem měl útlum tak mě to zase vrátilo do hry. To pro mě opravdu hodně znamená. Jsem vděčný i mé rodině, že to zvládli i když měli z toho nejprve starosti a někdy nevěděli jak to dopadne. A samozřejmě přítelkyni, která při mně vždy stojí a podporuje mě. Být partnerem pokerového hráče není vždy jednoduché, když cestujete za pokerem nebo i doma trávíte spoustu času hrou online. To bych i chtěl vzkázat pokerovým hráčům, že si to je třeba uvědomit, kolik času a námahy to vyžaduje, tripy, online i studium a že někdy jdou ostatní věci stranou. Ale při tom nezanedbávejte své přátele a rodinu, je to v životě velmi důležitý pilíř. A vždy, když jim můžete dát něco zpět, udělejte to. To by byla moje rada.“

Maxi, moc ti děkuji za rozhovor!

"Také děkuji!"

Zdroj - KingsResort, vol.at