První část rozhovoru naleznete zde:
Jak jsi už říkal, pracoval jsi i s hodně hvězdnými jmény, která jsou známá spíše v jiných oblastech. Napadne ti teď nějaký zážitek s tím spojený?
„Vezměme si Borise Beckera. Když jsem ho kdysi dávno fotil v Dortmundu, stala se zajímavá věc. Němečtí novináři včetně Bildu byli pozváni, aby prvních pět minut turnaje mohli fotit pana Borise Beckera. A shodou okolností vedle Borise Beckera seděl někdo, kdo vypadal jako Boris Becker. Takže všichni němečtí novináři naskočili na jeho souseda, a v okamžiku, kdy dorazil pravý Boris Becker, se vyjeveně dívali, že to není Boris Becker.“
A měl někdo i nějaké hvězdné manýry, o kterých můžeš mluvit?
„Hvězdné manýry... Když jsem fotil Neymara v Monacu, tak měl s sebou ochranku, která zabraňovala všem, aby si ho fotili na mobil. Protože s ním pochopitelně chtěl každý selfie. Ale jestli to jsou hvězdné manýry nevím, v podstatě se všichni chovali normálně.“
A co se týká pokerových profesionálů, se kterými jsi pracoval? Například Negreanu, Ivey, Hellmuth...
„Tak Negreanua jsem měl v Pokerstars v týmu. Daniel je fajn, mám ho rád, je to upovídaný chlap. Když ho někde potkám řekne mi „ahoj Tomáš“ a já mu „nazdar Daniel“. Je to v pohodě. Velmi rád mám ElkYho (Bertrand Grospellier). Fajn kluk, fér, za léta co spolupracujeme jsme vždy spolu velmi dobře vycházeli. Samozřejmě bych mohl jmenovat celou řadu hráčů, kteří jsou naprosto okej. Mám strašně rád Orpena (Orpen Kisacikoglu), Greenwooda. Vážím si Steva O'Dwyera. To jsou hráči, se kterými spolupracuji roky, a kteří mě nikdy nezklamali. Je jich celá řada. Jinak víš co bylo pro mě tak nejtěžší? Ono to ani nebylo, že nejtěžší, ale tak nepříjemné. Vzhledem k tomu, že mám s hráči dobré vztahy, tak v době covidu jsem měl na starosti High Roller v Praze na EPT, a prakticky jsem musel za všemi jít, a požádat je, ať si dají respirátor. Myslím si, že kdyby to dělal někdo jiný, nedopadlo by to dobře. Protože jsem to musel říkat například Leonovi (Tsoukernikovi - pozn. Red.), Tonymu G a ostatním na Super High Rolleru. Všichni to respektovali, protože věděli, že to dělám pro dobrou věc, a se všemi mám normální vztahy.“
Myslíš si, že někteří hráči by to od někoho jiného nerespektovali?
„Určitě ne. Je to o důvěrě, a když si člověk za léta vybuduje nějaký vztah s hráči, až přátelský, tak je třeba je nezklamat. A oni už vědí, že já je nezklamu, a já vím, že oni nezklamou mě.“
Jak vnímáš pokerovou komunitu nyní, jakým směrem to jde? Ty kauzy a podobně?
„Kauzy a jiné věci vždy byly a budou. Kauzy a věci jsou o tom, že někdo z hráčů má reklamu. Ať už je ta reklama negativní nebo pozitivní... Vezměme si například Bryna Kenneyho. Bryn Kenney je fajn kluk, se kterým se osobně znám. Letos jsem si s ním povídal na Bahamách. Nebudu se vyjadřovat k tomu, co se dělo (podezření z podvádění – pozn. red.), ale podle mě je i ta negativní reklama pro něj reklamou. Mně vždy přišel okej. Co se týče ostatních kauz, například kauzy Mikiho (Martin Kabrhel - pozn. Red.) ... Mikiho znám, on by to nikdy neudělal. Jedinou chybu co udělal, bylo že vstával od stolu, a trochu přestřelil chování v High Rolleru. Ale jinak se držel všech pravidel, a stejně jako Leon, bych v tomto případě za něj dal i ruku do ohně. V mnoha případech to vidím tak, že se hráči spíše mstí. Za to, že někoho neradi vidí u stolu. A to se mi nelíbí, protože každý má právo hrát. A je na něm a na jeho stylu, jakým způsobem hrát bude. Miki hraje svůj styl, ale mnoho lidí ten styl nemá rádo.“
Nyní, když si povídáme, je krátce po Lichtenštejnském WPT Prime. Jak se ti tam líbilo a pracovalo?
„Podívej se kolem sebe, na tu zeleň. Lichtenštejnsko je nádherná země. I když je to tady trochu dražší, než na co jsme zvyklí. Ale WPT jako takové mělo obrovský úspěch. Finálový stůl, i když tam nebyla nějaká známá jména, tak pánové si to užívali. A bylo to velmi pěkné a povedené. WPT zlomilo evropský rekord, a já jsem šťastný, že jsem byl součástí týmu. A součástí úspěchu.“
Teď jak jsme byli v tom Lichtenštejnsku, říkal jsi mi jednu velmi čerstvou v podstatě tragikomickou příhodu. Poděl se i s ostatními.
„Aha myslíš to s kalhotami. Ale vzhledem k tomu, že jsem chtěl udělat co nejlepší robotu, jako vždy, a kasino mi doporučilo abych šel fotit ohňostroje na střechu, tak jelikož to už trochu znám a vím co mám dělat, chtěl jsem mít kasino i ohňostroj před sebou. Což bohužel znamenalo jít tak kilometr do pole. Takže jsem vzal dva stativy, dva fotoaparáty a běžel jsem asi 10 minut a stál jsem v bezpečném odstupu od ohňostroje, abych to nafotil. Ale samozřejmě tam bylo vlhko, čeho jsem si nevšiml. Když jsem se vrátil do kasina, byl jsem zablácený až po kolena. Následně jsem to musel nějak řešit. Čirou náhodou, to se mi fakt nestává často, jsem otevřel kufr, a zjistil jsem, že nemám náhradní džíny. Tak jsem si musel zahrát na pračku a vyprat si je. A vzhledem k tomu, že v Lichtenštejnsku je dost vlhko, co by mě v životě nenapadlo, tak džíny schly dva dny. Mezitím jsem musel použít své kalhoty, ve kterých létávám. Ale nakonec uschli a všechno dobře dopadlo.“
Takže na dobrou fotku musíš někdy zažít i takové věci.
„Samozřejmě. Na dobrou fotku si někdy musíš hrát na MacGyvera a improvizovat.“
Jakou techniku používáš, jak se to časem změnilo?
„Turnaje jsem začal fotit jednou z prvních zrcadlovek od Olympusu, která tehdy stála úplně raketu. Pak jsem přešel k Nikonu, a s tím jsem spokojený do dnes.“
Jinak koho z českého a slovenského pokeru si nejvíce vážíš?
„Tak to ti řeknu naprosto přesně. Je to člověk, který něco vybudoval na zelené louce, postaral se o český online, a velmi pěkně se chová k hráčům. Má můj respekt a já si ho vážím. Je to Leon Tsoukernik.“
Máš mimo tuto práci vůbec čas i na nějaké hobby?
„Vždycky jsem měl rád nože, a vždycky jsem se chtěl naučit jak je zručně brousit. Ale nikdy v životě by mě nenapadlo, že bych si je mohl sám vyrobit. Když byl covid, a já jsem se staral o děti, tak jsem si zkusil vyrobit první nůž. A ten první jsem vyrobil z damašku. Zjistil jsem, že mě to baví, a že to má smysl, protože to tady zůstane ještě i poté, co tady už nebudu já. Takže už jsem jich pár v životě vyrobil, i pár rozdal. Ale nikdy to nebudu dělat pro peníze, dělám to pro radost. A když už dělám ty nože, mohu říci, že je využívám i při rybaření. Jak hodně cestuji, tak si někdy udělám i čas na to. Jednou, když jsme byli na Bahamách, tak jsme si tam vyšli i s jedním fotografem z Argentiny na ryby. Chytali jsme z břehu na moři, to bylo naprosto úžasné. Něco jsme také chytili, ale hlavně jsem tam zažil jeden ze svých nejkrásnějších okamžiků v životě, když jsem viděl skákat manty obrovské. To se jen tak nevidí. Potkali jsme tam pak místního domorodce, tak jsme se ho ptali, proč ty obrovské manty skáčou z tohoto moře. A on, že na ně útočí žraloci. Já jsem si to googlil a něco na tom je.“
To je paráda, že si najdeš čas i na tohle. Hráči chodí ke stolům chytat jiné ryby a ty chodíš pěkně s udicí.
„Tak. A co se týká jiných věcí, tak asi jako většina chlapů, mám rád řízení. Občas ne úplně pomalu, ale z jistých důvodů nemůžu říct kolik. Ve svém životě jsem toho už jezdil dost. Vidíš, například naposledy v Rozvadově jeden z mých přátel, high stakes hráč Emil (Emil Bise – pozn. red.), když přišel na svém Lamborghini, tak za mnou přišel, a říká, „Tomáš, prosím tě, já chci abys jezdil na mém autě“. A já že ne, už jsem unavený. Ale když za mnou přišel vícekrát, a už kolem něj kroužili hráči, ať je sveze, tak jsem se rozhodl, že si tedy zajezdím. Vyšel jsem ven, a vidím, že tam má Emil zcela nové lambo z limitované edice. Bylo to šílené. Když jsem na to šlápl, z přístrojové desky sletěl náramek WSOP, tehdy ho Emil naštěstí chytil. Já jsem si to dost užil. Ale ta cesta zpět. To jsem ho poprosil, ať mi ukáže, co lambo dává naplno. A ano, drazí přátelé. Řeknu to tak, tři hodiny jsem pak přemýšlel, jestli budu zvracet nebo ne. Nakonec jsem to ustál, ale bylo to náročné. To Lamborghini mělo také na mě velké zrychlení. Ale někdy ještě v roce 96-97, když jsem jezdíval do Německa, tam jsme šli na tu dobu fakt ultimátními auty. Ty jezdily i 290 km/h. Takže jezdíval jsem rychle a hodně. Ještě mám jeden sen, který si snad někdy splním. Je to jít přes 300 km/h, chybí mi k tomu ještě 10, tak mi držte palce.“
Jak dlouho se ještě do budoucna vidíš v této práci?
„Než mě to bude bavit, než budu dělat lidem radost svou prací, tak budu spokojen. Pokud jednou už nebudu vládat, tak to zabalím a půjdu do důchodu.“
Je něco, co bys dodal na závěr?
„Všem co se dočetli až sem, dám jednu radu. Buďte fajn, buďte pozitivní a ten úspěch přijde. I když někdy přijde downswing, i ten má konec. A pak přijde upswing a o tom to je. A ještě chci říct, že jak jsme byli teď v tom Lichtenštejnsku, tak když jsem uviděl ten finálový stůl od vás (Spadepoker crew) tak jsem byl nadšený. Jsem rád, že se vám daří, a vždy vás budu podporovat. Vždyť jsme vlastně krajané, „čechoslováci“ a já jsem na to hrdý.“
