WSOP, tak jak známe dnes, má na míle daleko od toho, co bylo před 50 lety. V časech, které byly plné kriminálníků, mafiánů a gangsterů, v časech, ve kterých byly drogy a násilí na denním pořádku a v časech, ve kterých nebylo problémem být svědky vraždy přímo za stolem, přesně v těchto časech to všechno začalo.
"S otcem jsme v roce 1969 odletěli do Holiday Casino v Renu na setkání Texaských gamblerů," vzpomíná Jack Binion, syn Bennyho, který byl šéfem a zakladatelem slavného Binion's Horseshoe kasina. "Byla tam skupinka profesionálních pokerových hráčů, povětšinou Texasanů, kteří neustále hledali dobré hry. Cílem setkání bylo přilákat tyto hráče na jedno místo a zahrát si dobrý poker. V konečném důsledku ale tento nápad nebyl tak lákavý, jak mohl na první pohled vypadat. Přesto se nám tento nápad zalíbil a rozhodli jsme se něco podobného zorganizovat. Věřili jsme totiž, že to pomůže zpropagovat kasino a přilákat do něj lidi."
O rok později se tedy setkání přesunulo do kasina Horseshoe ve Vegas, kde dostalo i oficiální pojmenování - World Series of Poker. Šlo o dlouhou cash game session, na jejímž konci si hráči vybrali toho nejlepšího hráče. Pomyslnou korunu nakonec získal Johnny Moss, který se tak stal historicky prvním majitelem titulu, o který se dnes vedou neúprosné souboje.
V roce 1971 tento málo známý event přilákal ke stolu 6 hráčů, kteří zaplatili 5.000$ (dnešní ekvivalent cca 31.400$) a dohodli se, že vítěz bere vše. I tentokrát se tím nejlepším stal již zesnulý Johnny Moss. Skutečnou publicitu nabralo WSOP až v roce 1972, čemuž výrazně přispěl Thomas "Amarillo Slim" Preston. Sympatický extrovert se představil v talkshow Johnnyho Carsona, kde v elegantním obleku a texaském klobouku přiblížil světu pohled na pokerové profesionály. Reklama se sice šířila do světa, většinu lidí jeho řeči jen utvrdily v tom, že pokeroví profesionálové nejsou nic jiného, než gambleři.
Turnaje v roce 1972 se zúčastnilo už 8 hráčů, krom nich poprvé i diváci včetně médií. Turnaji po téměř celou dobu kraloval talentovaný Doyle Brunson, jehož dnes rozhodně netřeba blíže představovat. Doyle si v klidu mohl dojít až k titulu ale byl v tom problém - pocházel z křesťanské rodiny a v jeho městě by s nálepkou gamblera nadobro skončil. "Nechtěl jsem zklamat a zahanbit mou rodinu. Pokeroví hráči byli v té době házeni do jednoho pytle s mafiány, drogovými dealery a vrahy, proto jsem doma lhal a tvrdil, že mám "normální" práci. Jelikož u stolu byly média, nemohl jsem vyhrát."
A tak jsme byli svědky snad prvního dealu v historii pokeru. Zbývající trojice hráčů ve složení Doyle Brunson, Amarillo Slim a Walter "Puggy" Pearson si rozdělila rovným dílem všechny peníze a v dohrávce nenápadně nechali vyhrát právě Amarilla, kterému mediální sláva absolutně nepřekážela.
Zvyšující mediální zájem nebyl každému po chuti, čehož důkazem je i šampion z roku 1980 Stu Ungar. "Zázračné dítě" bylo a i dnes je mnohými považováno za nejlepšího pokerového hráče všech dob, čemuž ale nepřispěla jeho závislost na drogách, které podlehl ve věku 45 let. Právě Stu byl prototypem gamblera, který po obhajobě titulu v roce 1998 a výhře 365.000$ prohlásil, že výhru se chystá rozgamblit. A to se mu do posledního dolaru podařilo.
K pokerovým začátkům se vyjádřil i Erik Seidel, který, jako jeden z mála, nepatřil mezi drsné chlapce z Texasu. "Poker byl tehdy doslova divoký západ", vzpomíná Seidel, obchodník s opcemi pocházející z Manhattanu. "Vzpomínám si, jak jednou naproti mně u stolu seděl Texasan s velmi atraktivní přítelkyní. Zatímco jsme hráli, šel někdo kolem a začal tuto dívku balit. Texasan neváhal, přeskočil stůl, okamžitě začal borce mlátit a vyhodil ho z kasina. Pak se vrátil do hry, jako kdyby se nic nedělo ... "
Ve druhé části si přiblížíme zrod pojmu Chip'n'Chair, přejdeme si vraždu federálního soudce a dostaneme se až k boomu, který z pokeru udělal nejrozšířenější karetní hru světa
Zdroj: https://nypost.com/2019/07/16/the-scrappy-seedy-origins-of-the-world-series-of-poker/