Protože historie si pamatuje jen vítěze, pravděpodobně jste tento příběh neslyšeli, ale to mu neubírá na hodnotě. Psal se květen 2001, pouhé dva roky předtím, než náhodný nováček Chris Moneymaker, který nikdy nehrál živý turnaj NLH, porazil nejlepší z nejlepších a vyhrál Main Event WSOP. Proměnou satelitu za 39 dolarů ve fantastických 2,5 milionu dolarů napsal příběh, který se rázem stal nevídaným fenoménem.
Amatér, který porazil světovou elitu. Bylo to čiré šílenství, něco nepředstavitelného, jako kdybyste zázračně porazili Tigera Woodse, Rogera Federera nebo Michaela Jordana. A přesto to Moneymaker dokázal. Ale zatímco všichni slaví Chrise a jím spojený pokerový boom, už dva roky předtím byl jen krůček od tohoto úspěchu Stan Schrier, hráč, o kterém jste pravděpodobně neslyšeli, ale který se mohl tučnými písmeny vepsat do historie světového pokeru.
Stan, rodák z Nebrasky, poker vždy miloval, ale v jeho rodném státě se toho moc nedělo, a tak se rozhodl vydat do Las Vegas. V té době se téměř všude hrával limit hold´em a po klubech fičeli především cash games. To bylo to jediné, co z pokerového světa Stan znal. Poté, co na sklonku svého důchodového věku prodal svůj řetězec obchodů s potravinami, se výlet do Vegas jevil jako rozumný začátek „oddechu v důchodu“.
Netrvalo dlouho a Stan se ocitl v legendárním kasinu Binion's Horseshoe, kde ho mezi řečí někdo přemluvil, aby zkusil 80 dolarový satelit do Main Eventu WSOP. Slovo dalo slovo, Stan si satelit zahrál a nějakým zázrakem ho vyhrál. A po čtyřech vyčerpávajících čtrnáctihodinových dnech se najednou ocitl u finálového stolu turnaje, kde se utkal s Carlosem Mortensenem, Philem Hellmuthem, Mikem Matusowem, Philem Gordonem a Deweym Tomkem (a mohlo to být ještě horší, kdyby Daniel Negreanu nevypadl na 11. místě).
Mortensen, Hellmuth a Tomko jsou členové elitní WSOP Poker Hall of Fame a na svém kontě mají miliony dolarů a nespočet pokerových úspěchů. Mortensen je nebezpečný hráč známý svou agresivní hrou, Hellmuth je se 17 náramky snadno na vrcholu historických tabulek WSOP a Tomko je dvojnásobný runner-up Main Eventu, kterému se prostě nechcete postavit. Gordon má na svém kontě 2 tituly WPT a 5 úspěšných pokerových knih, zatímco Matusow proslul svými čtyřmi náramky z WSOP a brutálním „table talkingem“, pro který ho všichni přezdívali „The Mouth“.
A teď si představte, že mezi tyto žraloky přihodíte důchodce, který celý život vedl obchody s potravinami: "Byl to čistý adrenalin," vzpomíná Stan po letech. "Byl jsem u toho stolu 63letý dědeček, který nikdy předtím nehrál no limit turnaj ."
Jeho pohodě rozhodně nepomohl ani extravagantní Hellmuth, který se krátce před finálovým stolem vyjádřil: "Měl bych být nejlepším hráčem NLH na světě, což teď mohu jasně dokázat. Jsem v zóně a hraju bezchybně, museli byste být blázni, abyste se mě nebáli!". Ano, ti, kteří se na přelomu tisíciletí dokázali pokerem živit, byli opravdu dobří a Stan se rozhodně měl čeho bát. "Celý život jsem podnikal a den co den se potýkal s tlakem. Tohle pro mě není tlak, ale potěšení! (This isn´t pressure, this is pleasure!)"
Stan naskočil na finálový stůl jako pátý v žetonech a jeho strategií bylo hlavně zůstat v pohodě. "Celý život jsem byl trpělivý v podnikání a totéž jsem dělal i v pokeru. Mortensen měl více než polovinu žetonů a já ho měl po své pravici. Na stole bylo hodně loose hráčů, takže jsem se rozhodl hrát tight a počkat, až se jeden po druhém pěkně vyřadí."
"Jednou jsem měl tu čest hrát v Renu s Philem Iveym, proti kterému jsem vypálil velkou sázku. Phil několik minut tankoval a nakonec složil se slovy: "Jsi jediný člověk na stole, kterému složím, Tighty Whitey." No, a tak vznikla moje přezdívka." Tento styl hry si uvědomil i Matusow, který to v jednu chvíli na finálovém stole už nemohl vydržet : "Proboha, budeš už konečně něco hrát?! Doufám, že ano, abych mohl hned zahodit karty!".
Aby toho nebylo málo, několikrát Stan zapomněl, že má karty a že je na řadě, takže všichni museli čekat, až se vyjádří. Z dlouhého tanku tak většinou byla jen nevšímavost, která ještě více vytáčela osazenstvo tohoto stolu. Ale i mezi hráči mimo Stana to vřelo, například Gordon v jednom spotu vybluffoval Hellmutha a hrdě mu to dal pocítit: „Nejsi jediný, kdo tu umí hrát poker!“.
I přesto, že si hráči nic nedarovali, vzpomíná Stan na osazenstvo tohoto stolu v dobrém. "Nevěnovali mi moc pozornosti, takže se mi podařilo ukrást pár blindů. Chtěl jsem hrát jen prémiové kombinace, ale moc jsem jich nedostal. Proti Stevu Riehlemu jsem zahrál pár flushů, ale většinou jsem se jen snažil stoupat po výplatním žebříčku."
Poté, co CG amatér Steve Riehle a Němec Henry Nowakowski vypadli, situace se ještě přitvrdila. "Sedělo tam pět nejlepších hráčů....a já! Nešlo ani tak o peníze, spíš o čest být u takového finálového stolu WSOP. Ale když jsem se po chvíli probral z toho šoku, začal jsem si uvědomovat payjumpy a opravdu jsem chtěl vyhrát“.
No, pěkně jeden po druhém padali. Nejprve Matusow, pak Hellmuth a nakonec Gordon. "Nejhůře to odnesl Hellmuth. Měl s sebou v railu celou rodinu a do poslední chvíle nemohl uvěřit tomu, co se stalo." A tak se stalo, že se Stan objevil na stupních vítězů, ale tam musel své pohádkové tažení ukončit. V poslední handě si s Q-T zatočil proti Tomkovu páru K-K a protože board pomoc nepřinesl, skončil tento pohádkový příběh o něco dříve, než by bylo možná veřejnosti milé.
V heads-upu o titul šampiona WSOP se Tomko objevil podruhé, ale podobně, jako v roce 1982, kdy se musel sklonit před Jackem Strausem, mu i tentokrát soupeř vyfoukl vysněný triumf. Vše ukončil flop , na kterém se do sebe borci pustili kombinacemi (Mortensen) a (Tomko). Turnova nic nezměnila, ale nadobro ukončila turnaj a přisoudila triumf Carlosi Mortensenovi.
„Tak, jako po celý život v byznysu, ani tady jsem nikdy neztratil hlavu. Ale co mě opravdu ranilo, bylo, když se mnou novináři dělali rozhovor těsně po mém vypadnutí a mezitím za mými zády dávali na finálový stůl 1,5 milionu dolarů." V tom roce to byla rekordní částka za první místo, nejen v pokeru, ale celkově ve světě sportu. Také 613 entries vytvořilo v tomto roce rekordně největší ME WSOP s prizepoolem 5,9 milionu dolarů. Přesto šek na 699.315 dolarů rozhodně nebyl k zahození. „Určitě pomůže, když máte na účtu nějaké peníze a nejste z payoutů tak vystrašený. Když se snažíte za každou cenu přežít každý payout, nevěstí to nic dobrého," uzavřel debatu Stan.
Dnes, 23 let po tomto úžasném příběhu, je Stan stále nesmírně hrdý na svůj run. „Na finálový stůl ME WSOP se ročně dostane jen 9 lidí, a já jsem byl jedním z nich!“. Stan se zdaleka nevzdal pokeru a hned následující rok přidal na své konto tucet účastí na finálových stolech. K dnešnímu dni Hendon Mob eviduje při jeho jménu 54 cashoutů a téměř milion dolarů v live turnajových výhrách.
Zajímavostí zůstává i fakt, že až do roku 2016, kdy ho potrápily zdravotní potíže, Stan každý rok hrál Main Event, do kterého se každýkrát dokázal kvalifikovat! „Nikdy neplatím plnou částku, věřím v satelity!“ No a právě satelity jsou to, co všechno odstartovalo. Ať už v případě Stana Schriera nebo za dva roky legendárního Chrise Moneymakera.
Zdroj - Wikipedia, WSOP, PokerNews, HendonMob