Stránka nebyla nalezena...

Psycholožka kvůli výzkumu loni začala s pokerem, navyhrávala již přes $230,000

Article cover

Publikujíc pro magazín The New Yorker, Maria Konnikova, studuje především lidskou mysl a způsoby, jakými ji lidé používají. 34-letá Američanka s ruskými kořeny je experimentální psycholožkou na Columbia University v New Yorku. Svůj nejnovější experiment vyzkoušela na sobě. Kvůli knize zabývající se štěstím a rozhodováním se rozhodla naučit hrát poker.

V průběhu roku se ze začátečnice stala prvotřídní hráčka, která má momentálně na kontě $230,000 v turnajových výhrách. Její největší trefou je $1,500 side event na lednovém PCA za $84,600. Od začátku roku je navíc sponzorována největší online hernou světa.

Rozhovor pro časopis New York Times s ní udělala Claudia Dreifus:

Rozhodli jste se dát si roční pauzu od psaní pro The New Yorker kvůli tomu, abyste se naučili hrát poker. Proč?

Dlouho jsem přemýšlela, o čem bude moje další kniha. Vždycky mě zajímal vztah mezi umem a štěstím a snažila jsem se přijít na to, jak bych tyto věci mohla studovat. Známý mi doporučil knihu Johna von Neumanna "Theory of Games nad Economic Behaviour" - klíčové dílo v oblasti teorie her.

Jak zajisté víte, von Neumann byl jedním z géniů minulého století - vodíková bomba, počítače, ekonomika. A kromě toho byl hráčem pokeru. Jak jsem se dozvěděla, celá teorie her vyplynula z pokeru!

Když se von Neumann snažil zachytit, jak u lidí běžně funguje strategické rozhodování, přišel k závěru, že poker je perfektním přirovnáním, protože jde o mix schopností a štěstí a protože v dlouhodobém hledišti schopnosti mohou převážit. Usoudila jsem, že poker je způsob, jak tento fenomén pochopit.

Věděla jsem však, že pokud to chci udělat pořádně, budu se muset pokeru nějaký čas věnovat naplno. Jinak to bude jen takové "autorka zabrdla do světa pokeru."

Měli jste předtím s hrou nějaké zkušenosti?

Vůbec. V době, kdy jsem se do tohoto rozhodla pustit jsem ani nevěděla, kolik karet je v balíčku. Kasina nesnáším a hazard mě nikdy nelákal.

Pak jsem se poznala s Erikem Seidelem, jedním z nejlepších hráčů na světě. Souhlasil, že se stane mým coachem. Řekl, "Víte pořádně makat a máte skvělé předpoklady, ale kdo ví, jestli z vás opravdu něco bude."

V životě by mě nenapadlo, že by to mohlo jít takto. Asi nikdo by neřekl, že to půjde takto. Za méně než rok jsem prošla od neznalosti počtu karet v balíčku k vítězství na velkém turnaji.

Erik Seidel

Jak ta cesta vypadala?

Studovala jsem, hrála jsem, dýchala jsem a žila pokerem. Osm - devět hodin každý den. Každý jeden den! Když cestuji z konference na konferenci, tak během cesty čtu knihy, dívám se na videa nebo livestreamy velmi dobrých hráčů.

Někdy se seznámím s nějakým novým konceptem a chci ho pořádně pochopit, tak sleduji videa zaměřené na to a dělám si poznámky. Občas zajdu do New Jersey a v internetové kavárně si zahraju. Online poker je v New Yorku nelegální, ale v Jersey ne.

Když vám Erik Seidel řekl, že máte skvělé předpoklady, co tím myslel?

Pravděpodobně mou dlouholetou kariéru v oblasti experimentální psychologie. Svůj doktorát jsem dělala na téma přehnaného sebevědomí a rizikových rozhodnutí.

Dělala jsem to spolu s Walterem Mischelem, tvůrcem známého marshmallow testu (psychologický experiment u dětí, na kterém bylo demonstrováno, že lidé si raději vyberou nižší odměnu v daném okamžiku, než větší odměnu, na kterou si však třeba počkat).

Ve své práci jsem chtěla zjistit, zda jsou lidé, kteří mají vysokou míru sebekontroly lepší v dělání rozhodnutí při rizikových podmínkách, např. při obchodování na burze. Většinou platí, že lidé s vysokou mírou sebekontroly jsou ve srovnání s těmi s nízkou mírou lepší v podstatě ve všem.

Jak se však ukázalo, v těžko předvídatelném prostředí jakým je burza si takoví lidé počínají hůř. Jejich sebevědomí je příliš vysoké a mají problém přijmout negativní zpětnou vazbu. Odmítají si připustit, že něco dělají špatně a naučit se fungovat v takovém prostředí jim proto trvá velmi dlouho.

Na druhou stranu, lidé s nízkou mírou sebekontroly, kteří se setkají s neúspěchem, si řeknou "OK, takto mi to nejde. Asi bych si měl k tomu sednout a pokusit se pochopit, jak to tady funguje. "

Jsou k vám ostatní profíci milí?

Povětšinou ano. Měla jsem štěstí na to, že můj trenér mě seznámil s mnoha prvotřídními hráči. Ti jsou nejen skvělí v tom, co dělají, ale také velmi milí. Vzali si mě pod svá křídla.

Ale setkávám se i s hráči, kteří už takoví milí nejsou. V podstatě mohu říci, že už mi vynadali do všeho, do čeho mi možné vynadat je. Dokonce už mi i dávali návrhy. Jakože, seriózní.

Snažil se vás ten hráč vyvést z míry nebo dostat do postele?

Je možné, že obojí. Zavolala jsem floora a ten hráče posadil k jinému stolu.

Pokud je poker analogií k životu, je lepší nebo horší být ženou?

Samozřejmě, rod je první věc, kterou si na mně lidé u stolu všimnou. A lidé jsou plní stereotypů.

Když ve vašich očích člověk nějak vypadá, očekáváte, že se v souladu s tím bude i chovat. To se snažím využít ve svůj prospěch. Oni mě nevidí jako pokerového hráče, ale jako ženu hrající poker.

Jistá část chlapů by asi raději zemřela, než se nechala vyblafovať ženou. Nikdy mi nic nezahodí, protože to považují za ohrožení jejich mužnosti. Takových nikdy neblafuju a raději si od nich nechávám pěkně zaplatit všechny své ruky, bez ohledu na to, jaké silné jsou.

Jiní si zas naopak myslí, že ženy nejsou schopny blafovat. Jsou přesvědčeni, že když sázím a navyšuji, tak to vždy mám. Vůči těmto lidem blafuju neustále.

Pak jsou ještě lidé, kteří věří, že žena při pokerovém stolu nemá co hledat a jsou ke mně velmi nepříjemní. Já je nechám tak a místo toho se soustředím na to, jak je připravit o jejich žetony. Přesně jako v životě, no ne?

Vaše poslední kniha "The Confidence Game" byla o podvodnících. Souvisí nějak spolu témata, o kterých píšete?

Motivací napsat pro mě takovou knihu bylo hlavně to, že jsem se chtěla vrátit k tomu, čemu jsem se věnovala během studia - iluzi kontroly. Jak velkou část toho, co se děje v našem životě, máme opravdu pod kontrolou? A víme vůbec rozlišit, kdy věci pod kontrolou máme a kdy ne?

Lidé často chybně přemýšlejí tak, že všechno dobré, co se jim stane, připisují své šikovnosti a všechno zlé smůle. Nebo říkají věci jako "každý je strůjcem svého štěstí."

Takové něco zkrátka není možné. A vždycky mě to dost irituje, protože štěstí, z definice slova, nemůžete ovlivnit. Štěstí je prostě ... náhoda. O tom jsem chtěla psát a poker byl dobrý způsob, jak to udělat.

Pokud existuje mezi tématy mých knih nějaká souvislost, tak asi taková, že svět podvodníků i svět pokeru se řídí stejnými věcmi - je to o přesvědčeních, o zavádění, o snaze přijít na to, co lidé kolem vás reprezentují.

Dosud jste ve vaší pokerové kariéry povyhrávali přes $230,000. Není mnoho autorů, kteří by vydělávali takové peníze. Neplánujete se vzdát psaní a věnovat se pouze pokeru?

Na nejbližší rok ano. Ale jinak se psaní nevzdám nikdy. Mohu přece dělat obojí. Miluju psaní i poker, tak proč bych měla s něčím z toho přestat?