To, že se můj otec stal gamblerem, bylo zcela přirozené. Jeho otec byl bookmaker, který vlastnil noční klub na Manhattanu a dopomohla tomu i matka, která po nocích s kamarády hrála karty. Byla velmi špatnou hráčkou, stále prohrávala a mnozí se jí za to vysmívali - myslím, že právě to ho nastartovalo, aby "pomstil" svou matku, ovládl hru a všechny porazil. Postupně se zlepšoval a už ve třinácti byl považován za nejlepšího hráče ve městě, což neušlo pozornosti italské mafie. Ta ho přijala s otevřenou náručí a Stu jim získal pěkný balík peněz. Dokonce na jeho bar mitzvah bylo parkoviště před synagogou plné agentů FBI, kteří si odepisovaly registrační čísla aut jeho kamarádů.

Jak roky běžely, Stu se stále více a více soustředil na vyhrávání a na podporu své matky a sestry, takže škola šla stranou. I přesto byl tak moudrý, že přeskočil rovnou dva ročníky, ale dvojitý život, kdy noci trávil hraním a dny učením, dlouho nevydržel. V desáté třídě propadl a tehdy přišel zlom. Můj otec byl neuvěřitelně bystrý a šikovný člověk, který dokázal přemýšlet v rychlosti blesku. Často mi říkal příhodu, kde v noci v baru hráli s členy mafie o obrovské peníze, když najednou do klubu vtrhlo celé komando agentů FBI. Stu ve vteřině přeskočil za bar, hodil si na sebe špinavou zástěru a celou situaci uhrál, že je jen podvyživené dítě, které celé noci pracuje za pár drobných. Nevěřili byste tomu, ale prošlo mu to!

Největší z gamblerů

Když mu už byl New York malý, vybral se do kolébky hazardu, kde si rychle uvědomil, že ho čeká život, po kterém vždy toužil - peníze, ženy, chlast, luxusní auta a nekonečná akce. V gin rummy nenašel přemožitele a netrvalo dlouho a nikdo s ním nechtěl hrát. Zkoušel pak vše možné, sportovní sázky či hraní golfu, které mu ale absolutně nešlo. To ho ale neodradilo od toho, aby hru osvěžil dobrou sázkou a jeho přátelé často zmiňují, jak se s kýmkoli nebál vsadit o 70.000$, že ho porazí na 9-jamkovém hřišti. Stu vždy prohrál a určitě podvědomě věděl, že nemá šanci vyhrát, ale gamblerský hlas v něm vždy zvítězil.

Jak roky běžely, Stu se stal světoznámým hráčem a často nezvládal vypjaté situace. V roce 1981 byl téměř vyloučen z ME WSOP, nakolik plivl na dealera. Nechápejte to špatně, můj otec nebyl agresivní, ani špatný či zákeřný člověk. Jednoduše, když byl v zápalu hry, na nic jiného nemyslel a neuvědomoval si následky svých činů. Když ten ME WSOP vyhrál, přišel osobně za tím dealerem a nechal mu obrovské spropitné, nikdy si nechtěl dělat nepřátele ani nikomu ublížit.

Začátek konce

Stu si vzal mou matku Madeline v roce 1982, jen krátce před tím, než jsem se narodila. Měl silný cit pro tradici a rodinu, proto nepřicházelo v úvahu, že by vychovával dítě mimo manželství. Od dětství si vzpomínám, že byl skvělý otec, a že jsme byli velmi šťastná rodina. Vše se pokazilo, když Stuova matka dostala porážku a musela být převezena do ústavu. Stu nikdy nepil ani nekouřil, ale na zahnání jeho velkého smutku mu nabídli kokain, který mu měl pomoci cítit se lépe. Zafungovalo to jako mávnutím kouzelného proutku, okamžitě byl opět vyrovnaný, šťastný a plný energie.

Tento moment okamžitě v jeho mozku zapnul žárovku a on si okamžitě představil, že kokain mu může pomoci ve hře - vydrží déle hrát, bude se lépe soustředit a stane se tak ještě lepším. A tak to celé začalo. V roce 1986 se rodiče rozvedli a matka se odstěhovala a vzala s sebou i jejího syna z prvního manželství Richieho. Stu a Richie si byli velmi blízcí, trávili spolu hodně času a já jsem často žárlila, že ho má raději než mě. Stu tento odchod zvládal velmi špatně a když v roce 1989 krátce po maturitě spáchal Richie sebevraždu, mého otce to zlomilo. Ještě deset let po této události otec po nocích plakal a truchlil za Richiem. No a toto celé byla poslední tečka, otec opět hledal útěchu v drogách a tentokrát už z toho nebylo cesty zpět.

Vzpomínky na otce

Nikoho nepřekvapí, že můj otec byl 100%-ní hráč a běžný život tak u něj šel často do pozadí. Pamatuji si, že jednou zadřel svůj Mercedes a byl ho vrátit, vždyť nikdo mu nikdy neřekl, že o auto je třeba se starat a měnit v něm olej. Ačkoliv byl ulítlý, když jsme trávili spolu čas, vždy se naplno věnoval jen mně. Vždy, když jsem za ním přiletěla, osobně mě vyzvedl na letišti, společně jsme chodili na večeře a povídali si dlouhé hodiny až do rána. Stu si uvědomoval, že svět kolem něj je zkažený a špatný, a proto nikdy nechtěl abych šla v jeho šlépějích.

Byl ke mně vždy velmi srdečný, dokonce, když jsme byli spolu v kině a šla jsem na záchod, požádal jednu starší paní, jestli tam na mě může dát pozor. I když jsem věděla, jaký život žije, že je neustále obklopen ženami a luxusem, vždy když jsem k němu přišla, věnoval se jen a jen mně. Říká se, že ho našli mrtvého v hotelovém pokoji s nulou na účtu a s tím, že své rodině nezanechal vůbec nic. Není to pravda, otec mi zanechal mnoho krásných vzpomínek a naučil mě, jak milovat a vážit si rodinu i ve světě, který vás rozžvýká, vyplivne a zadupe do prachu. Vštípil mi hodnoty, které se i já sama snažím předávat dětem, kterým vždy vyprávím, jaký byl jejich starý otec skvělý člověk.

Zdroj: CardPlayer Magazín