Po neúspěchu ve Vegas se Doyle, Slim a Saylor nevzdali a postupně procestovali celý Texas a hráli, co se dalo. Mnoho nocí mezi hraním strávili v motelech, kde po nocích probírali handy a situace, které zažili. "Tehdy ještě nebyly žádné programy ani tabulky, všechno, co se týkalo rozebírání hand, jsme museli dělat ručně na papír. Ale byli jsme do toho tak zažraní, že nám to vůbec nevadilo, naopak - neustále jsme se zlepšovali. Hře jsme rozuměli víc než drtivá většina ostatních, a abychom tuto výhodu využili, museli jsme hrát co nejvíc."
Po úspěších v celém Texasu tedy nastal čas vrátit se do Vegas. Tentokrát dobrodružná trojice dorazila do kolébky hazardu vyzbrojena bankrollem ve výši 100.000 dolarů, ale i tento výlet měl stejný konec. "Prohráli jsme téměř všechno. Nehráli jsme vůbec špatně, byli jsme si vědomi svých chyb, ale měli jsme strašnou smůlu. Asi to byl osud, že jsme se museli znovu vrátit do Texasu, kde jsem se seznámil s Louise."
Životní láska a smrtelná diagnóza
Jednoho dne se Doyle zastavil v lékárně, aby si koupil něco na povzbuzení. Kdo ví, jestli tušil, že dívka za pokladnou, do které se na první pohled zamiloval, bude jeho celoživotní partnerkou. Slovo dalo slovo a už v roce 1962 dvojice zorganizovala svatbu, krátce nato Louise otěhotněla. Ale jak už to v Doylově životě bývalo, když všechno vypadalo růžově a pohádkově, muselo se něco pokazit: "Jednoho rána jsem si na krku našel malý výrůstek. Nebyl velký, mnozí by to ignorovali, ale to samé měl můj bratr Lloyd, který čtyři roky na to zemřel na rakovinu. Doktor mi řekl, že je to pozůstatek znaménka, které mi rok předtím operovaly, ale že raději to tedy vyberou. Prý to bude trvat nanejvýš třicet minut."
Skutečnost však byla diametrálně odlišná - po zahájení operace objevili pod kůží obrovský melanom, který se z krku šířil do mozku a hrudníku. Na dvanáctihodinovou operaci byla povolána řada specialistů, ale všichni se shodli, že rakovina je tak rozsáhlá, že Doylovi není pomoci. Výsledek byl neúprosný - Doyleovi zbývaly nanejvýš 3-4 měsíce života. Poté, co se rakovina dostane do mozku, Doyle upadne do kómatu a zbytek života dožije ve vegetativním stavu.
"Když mě s touto informací pustili domů, zhroutil jsem se. Nikdy neuvidím své dítě? Přátelé se se mnou přišli rozloučit, všichni plakali, dokonce i Johnny Moss, který nedával najevo své emoce. Věděl jsem, že jsem v téhle hře all-in, ale nehodlal jsem ji prohrát, i když odds byly proti mně."
O dva týdny později odjeli Doyle a Louise do Houstonu na specializované onkologické oddělení, kde měl Doyle podstoupit operaci. Jejím cílem bylo alespoň omezit beznadějné vyhlídky a s trochou štěstí mu prodloužit život o několik měsíců. Doyle strávil na operačním stole patnáct hodin, po kterých se ukázalo, že rakovina zmizela. "Nikdo to nechápal, sám doktor říkal, že něco takového ještě neviděl. Nazval to spontánní remisí, pro kterou nikdo neměl žádné bližší vysvětlení." Doyle byl odvezen domů a po třech týdnech rekonvalescence byl opět ve formě, jako kdyby se nic z toho špatného snu nestalo. O čtyři měsíce později se rodině narodila dcera, kterou pojmenovali Doyla.
Finanční sucho a zrod WSOP
Následující roky nebyly pro rodinu procházkou růžovým sadem. Louise byla na mateřské dovolené a starala se o malou Doylu, Doyle stále nebyl ve formě jako před operací, bydlela u nich Doylova tchyně, která se léčila na rakovinu, a finančně na tom byly velmi špatně. Doyle vymetal nejrůznější pochybné podniky, jen aby mohl hrát a něco vyhrát. O rok později se narodila malá Pam a o pět let později do rodiny přibyl syn Todd. Více dětí = více potřebných peněz, což rodinné pohodě zjevně nepomáhalo.
"Louisina matka podlehla rakovině a my jsme po ní zdědili nějaké peníze. Najali jsme chůvu, Louise se vrátila do práce, a já jsem pořád obíhal Texaský okruh. Ale pořád jsem měl pocit, že se točíme v kruhu a nikam se neposouváme. Tak jsem se rozhodl zkusit štěstí ve Vegas potřetí a naposledy. Vzal jsem poslední úspory, koupil si letenku a ve městě hříchu jsem potkal legendárního gangstera a majitele kasina Bennyho Biniona. Setkali jsme se na „Srazu texaských hráčů“, na cash game session, které pořádal Tom Moore. Pět dní jsme hráli cash games různých formátů a limitů, užili jsme si spoustu legrace a mnozí z nás si akci velmi užili. Benny a jeho syn Jack využili nápadu jako odrazového můstku, a protože Moore nechtěl v akci pokračovat (dával přednost tomu, aby hráči místo pokeru hráli blackjack, ruletu a další hry), ochotně myšlenku posunul dál. O rok později pojmenovali Binionovi akci World Series of Poker a vyzkoušeli ji jako propagaci svého kasina Horseshoe. Nikdo tehdy netušil, jaké semínko zasadili a v co nakonec vyroste..."
Zdroj - Wikipedia, autobiografie Kmotr pokeru, PokerListing, PokerAcademy